Vánoční dopis

🇩🇪 ❋ 🇫🇷 ❋ 🇬🇧

Drahý okruh přátel,

• Mám pocit, že chci několik týdnů spát. S mou šéfkou nabízíme novou přednášku pro studenty, kteří se chystají učit. Navrhovat ji bylo neuvěřitelně zábavné, ovšem šíleně vyčerpávající. Ale především musím hodně snít. Tento rok v sobě skrýval tolik nádherných dojmů, které jsem ještě ani zdaleka nestihl zpracovat.
• Rok však začal noční můrou. Poslední Vánoce byly nádhernou poslední společnou oslavou. O měsíc později život opustil mého otce. Jsem vděčný, že jsem s ním mohl být v jeho poslední den a že jsme mu snad usnadnili odchod. Teď v listopadu se mi vrátily vzpomínky na to, jak jsem každý týden touto dobou jezdil k rodičům s velkým nákupem, abych podpořil mámu a uvařil nebo upekl pro tátu něco, co by mohl sníst. Když to píšu, tečou mi slzy, ale vesmír je spravedlivý a snažil se mě utěšit tím nejlepším možným způsobem.
• Podařilo se mi navštívit mnoho starých i nových míst. Využil jsem toho, že jsem měl dva tréninky na druhém konci republiky během jednoho týdne, a odjel jsem mezi oběma do Amiens, hlavního města Pikardie, kde jsem v roce 1998 studoval. Kampus z šedesátých let vypadá stále stejně. Pouto vzpomínek s mým dvaadvaceti­letým já však bylo zpřetrháno. Na naši první společnou dovolenou v Paříži jsme se s Olafem ani nesnažili vzpomínat. Tehdy náš hotel neměl výtah uprostřed točitého schodiště. Ve Versailles jsem žasl dvakrát: jak malý byl pokoj Marie Antoinetty a když Olaf u stánku s občerstvením házel papírové talíře do kontejneru spolu s tácem. On si myslel, že je z lisovaného kartonu taky, že? Praha mě také znovu viděla. Moji rodiče by letos oslavili zlaté výročí svatby. Místo toho nás do Zlatého města odjelo pět – moje matka, synové a zeťové. Zašli jsme k Fantomovi opery, dali si Svíčkovou v Café Imperial a navštívili výstavu Banksyho.
• Japonsko bylo epické. V Tsukubě se konal týdenní Světový 3D kongres. Týden předtím jsem prozkoumával Kjóto a Tokio. Svatyně šintó a buddhistické chrámy v hornaté přírodě, dřevěné domy z období Edo a pečlivě navržené zenové zahrady, ultra živé ulice s obchody a módními bary až do pátého patra – dojmy jsou ohromující. Japonci nemluví anglicky. Tedy, mluví, ale netroufají si. Můžete je však rozmrazit, pokud snížíte svou jazykovou úroveň. Vysvětlil jsem jim svůj mistrovský plán na zjedno­dušení japonštiny redukcí tří abeced na jednu pomocí pouze dvouslovných vět a mimiky a setkal jsem se s velkým pochopením. Japonština je naopak výzvou. Když jsem si koupil některé 3D blu-ray, stály úzkou stranou dopředu. Místo na obrázky obálek jsem se díval na japonské 仮名. Ani to, co si můžete přečíst, nemusí nutně nic znamenat. Tušíte, co je to „gum syrup“? Odpověď: Cukrový roztok do ledové kávy. A každodenní život je také třeba číst. V Kjótu nastupujete do autobusu vzadu a platíte vepředu, když vystupujete. Přísahám, že to dělají schválně! Ale všechno běží podle pořadí: Když jsem si nemohl zarezervovat lístek na vlak, přestože tlačítko tam bylo ještě den předtím, došlo mi to: webové stránky mají otevírací dobu. Kulinářským doporučením je určitě かき氷 _Kakigori, vodní led, který je jemný jako mraky.
• Svého sedm­nácti­letého kmotřence jsem provedl Londýnem. Leželi jsme na skleněné podlaze Tower Bridge, jedli pouliční jídlo na Borough Market, šli na muzikál „Hamilton“, na který jsme poprvé koupili chlapci oblečení v Next. Celý program. Krásné byly večery, kdy jsme si v našem bytě přesunuli křesla k oknům a povídali si jako dospělí. Poslední den jsem si nebyl jistý. Přišla by teenagerovi návštěva leteckého muzea s mými osm­desátiletými anglickými přáteli tak skvělá? Nejenže rád ochutnal další anglické jídlo u oběda, ale plynulou angličtinou si s Mikem povídal o letadlech. Nejeden člověk byl ohromen.
• Moje nejoblíbenější letní vzpomínka je z Moravy, kde jsem navštívil 3D kamaráda. V Brně se hned spojil místní 3D klub. Dostal jsem 3D diapozitivy Postupimi a Míšně ze sedmdesátých let a vyprávěl historky o tom, jak umí jen česky, ale přesto jako bývalý zaměstnanec drah cestuje vlakem po světě. Ve Zlíně jsem se dozvěděl, že podnikatel Baťa zde nechal postavit nejvyšší mrakodrap v Evropě a že celá jeho kancelář byla výtah. Ale hlavně se mě kamarád zeptal, jestli mám s sebou plavky. Chystali jsme se totiž do koupaliště. Asi jsem něco špatně pochopil, protože mi před chvílí řekl, že jdeme na pivo. Rozhodl jsem se počkat a hle: dodnes před sebou vidím obraz dvou čerstvě načepovaných piv ve večerním slunci v koupališti.
• Jako podnikatel a 3D předseda to bylo smíšené. Významný americký klient se rozhodl po 16 letech zrušit všechny tréninky kvůli recesi. S kolegou však tvoříme trenérský tandem: Fotografie byly pořízeny, webové stránky v přípravě – světe, připrav se! V květnu jsem poslal poslední kapitoly své učebnice fonetiky do Cambridge. Nyní probíhají úpravy, korektury a výroba. Kniha by měla být vydána na začátku roku 2025. Vím. Já taky. Dali jsme DGS nové, moderní logo a pře­stěhovali padesát let dokumentů z domu mých rodičů do Saského státního archivu. Mimo­chodem, své narozeniny budu muset oslavit příští rok na 3D kongresu: Ten se bude konat od 21. do 23. června v kině z 20. let minulého století v Řezně.
• A nyní začíná cesta. Do nového roku, který je pro nás zatím neviditelný. O svatodušních svátcích odjíždím na 3D kongres Angličanů. Česko se mi stal příjemným domovem mimo domov a také čtu sudé díly Harryho Pottera v češtině a budu si muset koupit šestý díl. Chci pokračovat v učení japonštiny. Motivace není tak vysoká jako u češtiny, ale lingvista ve mně se těší na nové myšlenkové světy. A co ty? Kdy se opět setkáme? Už teď můžu říct: Moc těším se na to!